Můžete vyprávět nesmyslné pohádky o roztavené oceli, vládním spiknutí a řízených raketách namísto letadel. Můžete vyprávět příběh zoufalých lidí, kteří namísto udušení se kouřem, raději vyskočili z mrakodrapu, ačkoliv to znamenalo jistou smrt.Můžete vyprávět nakolik Vás nyní otravují zpřísněná opatření na letištích. Otázkou však zůstává jak bude historie vyprávět tento příběh…
Doufám, že o 11.září se bude vyprávět jako o dni útoku na svobodu. Že to byl den, kdy jsme si uvědomili, že svoboda není zadarmo a že se o ní musí bojovat. Den kdy jsme si uvědomili, že jsou na světě lidé, kteří Vás budou nenávidět, jenom protože jste z jiné země.Den kdy jsme si uvědomili, že stále jsou na světě lidé, kteří vás ve jménu svého náboženství budou chtít zabít. Den kdy jsme si uvědomili, že pokud budeme sedět s rukama v klíně a nebudeme proti zlu bojovat, může se to stát znovu.
Den kdy jsme si uvědomili, že hodnoty na kterých stojí naše západní společnost, jsou trnem v oku všem diktátorům, náboženským fanatikům a teroristům. Den kdy nám cestující z United Airlines 93 ukázali svou statečností, že se nesmíme vzdávat, ale bojovat. Den po kterém byla spousta vojáků vyslána bojovat a přinášet ty největší oběti na vzdálených bojištích, kde bojují za svobodu a bezpečnost u nás doma. Den po kterém se jeden národ, ale i svět semkl proti společnému nepříteli. Den po kterém jsme si uvědomili, že proti zlu se musí bojovat od samého začátku.
Doufám, že se bude takto vyprávět příběh 11.září 2001 z New Yorku, 7. července 2003 z Londýna, 13. března 2004 z Madridu a z listopadu v Bombaji 2008. A také doufám, že žádný další příběh k vyprávění nepřibude.
